Stěžování jako náplň práce

24.06.2018

Průměrný člověk si stěžuje 15krát až 30krát za den. A protože v práci tráví zhruba třetinu dne, naskýtá se mu tu spousta prostoru a záminek k nezřízenému kritizování. Slýcháme to snad všichni - v jiných firmách se mají mnohem lépe, naše benefity jsou na úrovni středověku, klimatizace není nikdy puštěná akorát, kantýnu by měli přejmenovat na Jedovou chýši.

Věční stěžovaleté se zdají být nedílnou součástí každé firemní kultury. Jsou nezničitelní - pokud přijdete s konstruktivním řešením jejich (pseudo)problému, je nekompromisně smeteno ze stolu, protože nikdy není dost dobré. Pokud se problém nějakou nepřízní osudu opravdu vytratí, pořád je v záloze protivná recepční, nefunkční automat na kafe nebo jakýkoliv jiný zlovolný objekt vyskytující se v dosahu.

Tito lidé odmítají převzít iniciativu a přiznat si zodpovědnost za situaci, pasivní role soudce jim vyhovuje. Nechtějí nic zlepšovat, chtějí si stěžovat. Bohužel se nejedná pouze o řadové zaměstnance, ale i lidi na vedoucích pozicích. Ti se často tváří, že jsou otevření novým nápadům a inovacím, ale jakmile něco takového přijde, "na to nemáme budget/ čas/ lidi", "to už jsme zkoušeli", "tohle určitě fungovat nebude".

Pokud se v práci s takovými lidmi střetneme, nebo jimi dokonce jsme, uvědomme si, že samostatní a aktivní lidé jsou původci pozitivních změn a nositeli hodnot pro celou firmu. Věcná kritika není na škodu, bezdůvodné stěžování si a pomlouvání ano. Práce je v našem životě natolik důležitá, že si nezaslouží čelit takové smršti negativity.

Setkali jste se v zaměstnání s někým takovým nebo se sami přistihujete při přílišném nadávání? Jak takové situace řešíte?