Psychohygiena pečujících a její důležitost pro další pracovní uplatnění

24.02.2020

Napadlo vás někdy, odkud berou energii lidé, jejichž dítě (nebo jiný člen rodiny) potřebuje dlouhodobou péči? Jak mohou tito lidé fungovat den za dnem i přes nedostatek odpočinku a spánku? Napadlo vás, že když takovému člověku nabídnete možnost práce ve vaší organizaci, můžete zachránit nejen jeho sebeúctu, ale také zabránit vyhoření jedné konkrétní lidské bytosti? Proč je důležité zůstat ve spojení s okolím a trhem práce i pro pečující? Hrozí jim totiž ztráta kariéry, sociální izolace a chudoba.

Kdo je pečujícím?

Pečujícím je ten, kdo svému dítěti nebo jinému rodinnému příslušníkovi poskytuje podpůrnou, neosobní nebo osobní péči.1 Intenzita a náročnost péče je dána především zdravotním stavem osoby, o kterou se pečující stará. Z větší části tento úděl padá na bedra žen, než mužů (z toho může vyplývat i pozdější ohrožení žen bídou ve stáří kvůli nízkému starobnímu důchodu).

Z pohledu náročnosti pečování lze mluvit o zařazení pečujících do pomáhajících profesí. Tedy profesí ohrožených syndromem vyhoření.2 Jak se mají pečující udržet v kondici a pečovat o tělo, duši a životosprávu? Bez pomoci zvenčí to nepůjde. A je jedno, zda je to sousedská výpomoc, osobní asistence nebo nějaká forma odlehčovací služby. Zájem o rodinu žijící v sousedství může změnit něčí osud. Důležitá je také psychologická a terapeutická pomoc pečujícím. Sami pečující mohou stát hybateli v nové oblasti odbornosti nebo života, kterou díky pečování objeví.

Smutky a bolesti pečujících

Pečující se vzdává na značnou dobu svých koníčků, kariéry a často i spánku. Je velmi složité mít energii, pokud se nemáte čas (nebo sílu) věnovat sami sobě. V roli pečujícího může být velmi složité tuto potřebu rozpoznat a umět požádat o pomoc. Velkou roli hraje vleklý stres, emoční vypětí a strach z budoucnosti. Velmi také záleží na náročnosti péče o bližního. Zajímavě o tom píše 4minutovýtáta zde.

Pečující si může požádat o příspěvek na péči na Úřadu práce, pod který spadá, ale zejména u prvního stupně závislosti není samozřejmé, že se svojí žádostí uspěje (může se odvolat, ale tento postup zabere čas). Pečující se tak může dostat do finanční tísně. Pomůcky, terapie, speciální cvičení nebo jen pouhá doprava závislé osoby zatěžují rodinný rozpočet. Výše příspěvku je dána určením stupně závislosti opečovávané osoby (I.-IV.). Aktuálně došlo k navýšení příspěvku na péči ve stupních III. a IV.

Jak o sebe pečují pečující?

Čtěte vyjádření pečujících osob, které se podělily o svoje postřehy na téma péče o sebe sama ve skupinách Jdeme autistům naproti a Pečující a přátelé. Tímto jim děkuji za otevřenost.

"Máme dva těžce postižené kluky, v divokém období jsem večer padala do kómatu, v noci byla další šichta, byla jsem v těžké izolaci. Našla jsem slečnu, která mi 1-2 krát týdně kluky na pár hodin pohlídala. Když se vdala, našla jsem další a pak další. Je potřeba na pár hodin vypnout. Poslední rok jezdíme s manželem i na víkendovky nebo týden na dovolenou, kdy necháme dům paní na hlídání a klukům a jedeme se vyspat. Mimo to musím něco tvořit, háčkovala jsem, teď korálkuji..."

"Chcete tvrdou realitu bez příkras? Nijak, buď nejsou peníze nebo není hlídání. A když už není síla, tak něco napíšu. Můj jedinný odpočinek je čtvrthodinka v horké sprše."

"Začala jsem sportovat a pracovat na sobě. Byl to takový útěk, který se podařil."

"Já jsem se synem doma, chodí do školy třikrát týdně a jen na dvě hodiny, což je z pohledu hledání práce dost nepraktické. Občas mi syna pohlídá dcera, když jdu nakoupit nebo si ho vezme jeho otec. To je pak můj čas na úklid. Pro sebe nemám nic, večer padnu za vlast a jsem ráda, že jsem. To je realita."

"Chodím do výtvarného kurzu a na jógu, vše dopoledne, když je syn ve škole."

"Mám manžela, který se umí starat. Já dělám na ¾ úvazek, kde psychicky (ne fyzicky) vypnu."

"Zatím nijak. Manžel je na péči plně závislý. Od narození našeho syna jsem doma a téměř nikam nechodím. Můžeme se vzdálit maximálně na dvě hodiny a brzy ani to ne. Začínám to řešit tak, že budu mít asistenci, už se to nedalo. Srazy pečujících jsou pro opravdu pečující nereálné a k ničemu, když pečují doma nikam nemohou."

Trh práce a neformální pečující

Národní plán pro vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015 -2020 hovoří o nutnosti dopracovat konkrétní opatření, která podpoří neformální péči v rodině a zaměří se na postavení pečujících.3 Doufejme, že se to podaří a všichni pečující dostanou podporu, kterou zaslouží.

Práce na dohodu nebo na částečný úvazek (výhledově sdílená pracovní místa) jsou jednou z možností, jak umožnit alespoň části pečujících seberealizaci a získat v pracovním týmu člověka, který umí rozpoznávat složité situace jako příležitosti k růstu, který je silný a soudržný se svojí rodinou (a jakoukoliv skupinou, která ho přijme mezi sebe). Tito lidé totiž museli vyvinout techniky pro fungování ve velmi náročných podmínkách a hned tak něčeho se nezaleknou a umí najít kvalitu i tam, kde ji ostatní nevidí.

Použité zdroje:

  • OULEHLOVÁ, Zuzana. Sebepéče pečujících o osoby s kombinovaným postižením. Olomouc, 2018. Absolventská práce. CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc.
  • MCCAIN, Heather. The burnout that special needs parents experience [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné z: https://www.mombieneedscoffee.com/the-burnout-that-special-needs-parents-experience.html
  • Zpráva o plnění opatření Národního plánu podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015-2020 v roce 2018 [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/vvozp/dokumenty/Zprava-o-plneni-opatreni-NPPRP-za-rok-2018.pdf