Odvaha neznamená nepřítomnost strachu. Tipy, jak se vnitřně posílit

16.09.2020

Potřeba bezpečí je dána naším základním biologickým nastavením. Touha po přežití je v nás zakódována. Uteč, bojuj nebo se skryj. To nás spojuje s dalšími živočichy už od pravěku. Život lovce mamutů a dnešního člověka je podobný v tom, že se člověku dějí věci, které neočekává. Tím je jistota narušována. Jak posilovat vlastní duševní sílu a tím i odvahu? 

Sebeuvědoměním k jistotě a výdrži

Znáte šimravý pocit kolem žaludku, těžké nohy a stažené hrdlo, když jde o něco důležitého? Příležitostně ho zažíváme všichni. Nad určitými situacemi nemáme kontrolu, můžeme ji mít však nad vlastní panikou, strachem a dalšími negativními emocemi. Ve stejném kousku naší duše sídlí totiž také naše odvaha, která nám dává sílu se s danou výzvou popasovat. A to zejména tehdy, když se věci nevyvíjí podle našich představ. Kdy od určité odejít situace, kdy projevit svůj názor nebo pozorovat? Jak poznat, která reakce je správná? Pomůže nám, když poznáme sami sebe, pochopíme, jak na nás určité situace a emoce působí a naučíme-li se vést vnitřní dialog, dělat chyby a odpouštět si.

Kdo může být odvážný?

Odvaha není vyhrazena pracovníkům složek integrovaného záchranného systému nebo antickým hrdinům. Potřebujeme ji všichni. Lze mít oba pocity - strach i odvahu současně? I když je naše chování při zátěži ovlivňováno do velké míry částí mozku zvanou amygdala (řídí vylučování adrenalinu a noradrenalinu skrz nervový systém člověka), lze vylepšením celkové kondice snížit dopad stresujících situací na náš každodenní život a rozhodování. Co nás přiblíží k vytčeným cílům? Postupná změna stravovacího režimu, důsledný odpočinek a trénink fyzické odolnosti nám pomohou lépe zvládat dopad dlouhodobého stresu a řešit nečekané situace. K čemu je to důležité? Abychom snižovali případné vnitřní napětí. Když ho totiž pociťujeme, mohou se zhoršovat paměť a další funkce mozku (více viz studie zde).

Jak si vybudovat kout odvahy?

Kout odvahy je spojován s armádním tréninkem podle Pavla Tsatsoulina, který během své služby navštívil celou řadu míst a každé z těchto míst mělo svůj vlastní kout odvahy. Bylo to místo, kam mohli vojáci přijít na dvacet až čtyřicet minut a posilovat vlastní tělo se zátěží. A tím postupně zvyšovat svoji odolnost a sílu. Kdybychom tento trénink přenesli do běžného života civilisty, musíme si vyhradit každý den čas, prostor a udržovat svoje místo na cvičení (a v přeneseném významu duši) v čistotě. Tím místem může být i naše duše. Zkuste na pár minut denně zkusit zavřít oči, soustředit se na svůj dech a představit si, ve které části svého těla odvahu pociťujete. Představte si, jak tomuto místu posíláte laskavou myšlenku nebo světlo, díky kterému roste a získává na intenzitě. Když pak přijde na lámání chleba a vy se budete chtít o svoji odvahu opřít, stačí si to místo uvědomit a dát mu pozornost. Je to daleko efektivnější, než se snažit bojovat se strachem, protože tím ho jen posilujete. O svoji odvahu jste totiž ani ve strachu nepřišli, jen se musíte naučit dávat na ni důraz a vnímat ji.

Poslouchejte zkušenější lidi, ti totiž už zmoudřeli díky chybám, které udělali a občas i vyhráli nad sebou díky tomu, že neodevzdali svoje plány, jakkoliv velké byly překážky na jejich cestě. Každý z nás potřebuje svůj vlastní kout odvahy. Začněte pozvolna a postupně jej budujte. Máte k dispozici zbytek života...

Být laskavý, smířlivý a umět odpouštět sám sobě a druhým je mnohem těžší, než cokoliv jiného v životě. Strach z neznáma i změn je v nás zakódovaný. Když budete pracovat se svými pocity pravidelně, naučíte se v kritických situacích optimálně reagovat. Je mnohem lepší naplnit svoje srdce láskou než strachem. A je to neskonale větší dobrodružnější.