Mateřství není limit, ale výzva!

06.06.2018

Množství spotřebovaných plínek, počet prořezaných zoubků nebo nejnovější modely ergonomických nočníků - témata, o kterých s nadšením diskutuje nejedna maminka. Spousta z nich ale potřebuje občas uniknout od mateřských povinností, načerpat energii a mít možnost se realizovat. Tím nemáme na mysli návštěvu kadeřnice, kafíčko s kamarádkou či spamování internetových diskuzí. Mnohým maminkám chybí prostor na kreativní vyžití a prosazení vlastních nápadů, které je během péče o dítě napadají. Najednou zjistí, jak jim děti kompletně převrátily život, názory a postoje, uvědomí si nedocenitelnou hodnotu svého času a ujasní si činnosti, jimž by tento čas chtěly věnovat. Existuje spousta pozoruhodných projektů, do kterých se ženy na mateřské pustily, aby se mohly uplatnit i jinak než jako hospodyně a maminky na plný úvazek.

První ze série příběhů takto kreativně aktivních superhrdinek najdete níže:

Příběh BEADA

Kreativní matka je in. Aha?! Tak já chci taky! :)

Jsem maminka dvou dětí a ty jsou mi nade vše. Ale jsou chvíle, kdy prostě potřebuju vypustit páru a vytvořit jednoduše něco víc než jen dobrý oběd, dobře přebalenou plínu nebo dobře zazpívanou holku modrookou a tak jsem začala aktivně tvořit. Kdo mě zná, tak ví, že jsem starý kreativec. Vždycky mě moc bavilo kreslit, ale že najdu zálibu v šití a ještě ke všemu na stroji, to by hádal málokdo a já už vůbec! :)

A přitom to vzniklo úplně nevinně - všechno to začalo díky jednomu starému polštáři, kterého mi bylo líto vyhodit. Napadlo mě, že když už polštář neslouží svému účelu, mohla bych využít třeba jeho výplň. V mém okolí totiž spousta maminek šije, tak jsem si řekla, že nesmím být pozadu a měla bych teda taky něco spíchnout, co třeba.. kočku? Prve jsem se do toho hrdinně pustila ručně a můj muž jen kroutil očima, proč to neušiju na stroji, že to bude hrk-hrk a je to. Jenže já jsem měla ze stroje hrozný respekt! Když už jsem se s kočkou mordovala notnou chvíli, potupně jsem přiznala, že na tom takto strávím mládí a že to teda na tom stroji zkusím. A aha! Ono to šlo! :) První kočka, kterou jsem vytvořila, nebyla bůhví co, ale ten pocit, kdy ta moje malá dračice najednou bez kočičky nedala ani ránu a večer s ní usíná v objetí, je k nezaplacení...

Tak vznikla kočka, pak přibyl medvěd a ještě jeden a už to pomalu jelo. Prve jsem to brala, že tvořím něco pro své ratolesti, ale nakonec jsem zjistila, že moje hračky se líbí dokonce i jiným dětem. Vytvářím si sama předlohy, ráda zkouším nové věci a mám plnou hlavu dalších nápadů, takže každá hračka je opravdu jedinečná a to mě i na tom moc baví.

Než začnu šít, potřebuju trochu poznat budoucího majitele - jak se jmenuje, jak je starý, co má a dělá rád a hodně napoví třeba i fotka. Podle toho pak volím látky, doplňky a v neposlední řadě i jméno. Jména pro své kamarády vybírám opravdu pečlivě. Procházím jména v kalendáři a nejprve vybírám pocitově, tak aby se jméno ke hračce hodilo. Velmi často se pak dívám na význam jména a to pak rozhodne. Zvolené jméno má tedy vždy i skrytý smysl a dokonale tak ladí se svým budoucím dětským kamarádem.

Tak jako pečlivě vybírám jméno, je i psaní příběhů delší proces. A budete se smát, ale nejvíc nápadů přichází překvapivě večer ve sprše. Je to taková ta chvíle v klidu, kdy už všichni spí a člověk si po celém dni rovná myšlenky v hlavě. Velkou inspirací jsou mi naše děti, k příběhu mě většinou přivede nějaká malá vzpomínka na mou rodinu a dětství. Taky si často zapisuju zajímavé citáty nebo myšlenky, které někde slyším nebo čtu a ty potom mnohdy v mém povídání používám.

Psát ke každé hračce povídání původně záměr nebyl, ze začátku to byly jen takové krátké myšlenky. Ale postupně jsem zjistila, že je to vlastně takový poslední kousek skládačky, který uzavře pomyslný kruh a tak se to stalo nedílnou součástí každé mé hračky. Navíc mám radost, že se lidem se tyto příběhy opravdu líbí a moc se na ně těší, někdy dokonce více než na moje ušité výtvory.