Kolik jazyků potřebujeme umět, abychom obstáli?

17.08.2020

Odpověď by mohla být snadná - jeden rodný jazyk a dva cizí. Abychom to mohli takto shrnout, pojďme se podívat na znalost jazyků jako celek. Tedy nejen na slovní zásobu a pasivní pochopení struktury jazyka, ale také dovednost se trefně vyjádřit a chápat určité myšlenkové rozdíly, humor a tabuizovaná témata. Jak velkou potřebujeme mít slovní zásobu, abychom mohli daný jazyk používat aktivně? Vystačíme si v dnešní době pouze s angličtinou? Má smysl se učit minoritní řeči? A jaké?

Nejpoužívanější jazyky

Na světě existuje okolo 6500 jazyků, které se aktivně používají. Do první desítky nejpoužívanějších jazyků patří mandarínská čínština, hindština jako oficiální jazyk Indie, španělština, angličtina, arabština, francouzština, ruština, portugalština a také bengálština společně s indonéštinou. Angličtina se v žebříčku posunuje směrem nahoru, pokud hovoříme o celkovém počtu aktivních uživatelů nebo směrem dolů, když spočítáme státy, kde je úředním jazykem. Mohli bychom vám ještě zamotat hlavu více - pravdou je, že některé státy mají úředních řečí několik. U znalosti více řečí na úrovni rodilého mluvčího hovoříme o bilingvismu (znalost dvou jazyků na úrovní rodné řeči), trilingvismu (znalostí tří jazyků) a vícejazyčnosti (polyglotismu).

Kolik slovíček potřebujeme znát, abychom se domluvili?

Zdatnější rodilý mluvčí používá aktivně asi okolo dvaceti tisíc slovíček (a až další desítky tisíc pasivně). Například angličtina má 171 000 slov. Wiliam Shakespeare měl údajně slovní zásobu asi 17-30 tisíc slov. Pro základní konverzaci a domluvu nám postačí asi tři tisíce slov, pokud nejsme dramatici jako Wiliam. Podle Cummingsovy teorie jazyků je rozdíl, zda hovoříme o komunikační znalosti jazyka nebo té akademické (té, která je zásadní pro školní úspěch studentů s odlišným mateřským jazykem než češtinou). Pohybovat se v jazyce suverénně vyžaduje totiž 5-7 let studia.

Nástroje pro studium jazyků online zde.

Co znamená úroveň znalostí A1-C2?

Abychom si to mohli lépe představit, co která úroveň znalosti znamená, můžeme použít společný evropský referenční rámec podle Rady Evropy. Ten znalosti dělí na tři úrovně a šest stupňů (A1-C2). V roce 1957 mezi oficiální jazyky Evropské Unie patřily němčina, francouzština, nizozemština a italština. Nyní je to 24 jazyků. Na škále znalostí jazyků znamená A1 nejnižší, prahovou znalost, A2 pasivní znalost, B1 komunikativní úroveň, až po C2, což je znalost blížící se úrovni rodilého mluvčího. Vybudovat si další úroveň znalosti cizí řeči vyžaduje čas a systematičnost (třeba učení se používání jednoho slova v různých situacích), nejde to uspěchat. Samotná slovní zásoba nestačí, což dokazují i různé průzkumy úrovně jazykových znalostí (např. studie Grafton). Ta uvádí, že jen 22 % obyvatel má znalost cizího jazyka na úrovni C1/C2. Překvapivě lepších výsledků prý dosahovali ti, kteří se učili francouzsky než ti s angličtinou (ti byli spíše průměrně jazykově vybavení).

Strategie pro cizí jazyky

Rozdíl mezi osvojováním si jazyka (k čemuž pomáhá prostředí a rodina) a učení se cizím jazykům spočívá v přirozenosti celého procesu učení a chápání kontextu řeči. Počet jazyků, které ovládáme, není to hlavní měřítko úspěšnosti. Zásadní je, jak v nich umíme sebevědomě a přirozeně komunikovat a vyjádřit se. Překvapivě se nám může hodit znalost jazyků jako esperanto nebo jazyků skandinávských (roste počet zájemců o ruštinu a čínštinu). Není chybou se učit jakýkoliv jiný jazyk k angličtině nebo němčině, protože nám to na trhu práce dává konkurenční výhodu. Zejména méně obvyklé kombinace. Ale pokud se na to necítíte, pilujte češtinu a pátrejte po řeči, která vás nadchne... Významné jazykové instituty obvykle nabízí rozřazovací test úrovně jazykových znalostí online, ten vám může ukázat, kde se nacházíte v této chvíli mezi A1 a C2. Pak si už zbývá pohlídat čas, který si pro rozšiřování slovní zásoby a dovedností každý týden vyhradíte. Pomoci tomu mohou i běžné činnosti jako psaní pohledů/dopisů, čtení zpráv (kdy začnete titulky, pak magazíny až po zpravodajství), poslech hudby, hraní her na PC nebo různé volnočasové aktivity.

Rozcestník jazykových škol najdete zde.

Zajímavosti českého školství v oblasti jazyků

Kolem roku 1927 se učila na českých školách (gymnázia, reálky, atp.) latina, němčina, řečtina a francouzština nebo angličtina. Od padesátých let převážila ruština a němčina. Po roce 1989 se začala opět vyučovat angličtina (a další jazyky). Bohužel z větší části stále výuka cizích jazyků na školách vázne na vášni z hodnocení pasivní znalosti jazyka. Na poli motivace studentů a žáků naše školství selhává úplně. Například žáci s odlišným mateřským jazykem propadávají sítem na středních školách úplně - mají vysokou míru školní neúspěšnosti. A soudě dle komentářů na sociálních sítích, ani výuka češtiny není to, co bývala... Moudrost studenta v knize Orbis Pictus prý (podle Jana Amose Komenského) spočívá v tom, že máme: "Správně chápat, správně konat a správně mluvit vše, co je nezbytné." Proto by tuhle hodnotu měli mít v první řadě ti, kteří vedou druhé na jejich cestě za vzděláním. Třeba by pak výsledky průzkumů jazykové vybavenosti vypadaly optimističtěji.

Počet jazyků, které ovládáte není tak důležitý (a vlastně ani stupeň znalosti) jako pohotovost a otevřenost vůči novému a neznámému. Stanovte si svoje priority, když je budete znát, bude snazší se zlepšovat. Sebepoznání a lepší organizace času vám v tom mohou výrazně pomoci.